2. kapitola Škola...

8. května 2010 v 22:36 | Lucy |  Stories
   Osprchovala jsem se a jen v osušce jsem vyšla do pokoje, který jsem si zařídila tak, aby mi co nejvíce vyhovoval. Přiznávám se. Není těžké zařizovat pokoj, vlastně dům, když stačí pomyslet na věc, kterou bych chtěla a ona se díky mé moci objeví. V ovládání přírodních živlů jsem se zlepšila a to, že dokážu vytvořit i oblečení a nábytek je jenom vedlejší radost.
    I přesto, že jsem ve vlatním domě, který jsem koupila od města, protože v něm už dlouho nikdo nebydlel, jsem nebyla ve své kůži. Dýchala tu na mě minulost, která byla bolestivá. Nikdo nemohl tušit, že tenhle starý dům byl kdysi mojí rodiny, že v těhle místnostech se měnil můj život, že jsem tu vyrůstala a poznávala svoje pravé já.! Stoupla jsem si před svojí velkou šatní skříň a přemýšlela jsem, co si vezmu první den na sebe. Nechci působit jako namyšlená barbína, nebo jako šedá myš! Chci zapanout mezi normální lidi, chci být sama sebou. " Tohle je ono!" řekla jsem si, když jsem uviděla tmavé složené džíny a k nim dvojité tílko žluté barvy s bílým podkladem.
     Na krk jsem si pověsila řetízek, který si sundavám jen když si myji hlavu, protože je pro mě až příliš cenný. Zlaté K, které mi věnovala maminka těsně předtím než s otcem zemřeli je pro mě vším. Připomíná mi, že jsem člověk, že ikdyž jsem jiná, tak mám právo na normální život. Uff, tak dobře už je čas, abych vyrazila. Vyšla jsem před dvůr, kde na mě u silnice čekal můj černý sporťák a nastoupila jsem do auta. Dojela jsem před školu, ale než jsem vystoupila zmocnil se mě divný pocit. Byl to strach? Nevím, ale byl zvláštní, ne přímo nepříjemný, ale zvláštní. Zůstala jsem sedět v autě a přemýšlela jsem o tom, co se stane až vystoupím a půjdu vstříc škole a svému osudu.
     Z mého přemýšlení nad tím, jestli mám jít do školy nebo ne mě vytrhlo zaklepání na okénko auta "Jsi v pořádku?" ptala se ustaraně nějaká dívka. Od pohledu vypadala, jako že je sympatická a tak jsem vylezla a mile jsem se na ní usmála " Jo jsem. Jen jsem váhala jestli mám vážně jít dovnitř. První den na nové škole..." zatvářila jsem se omluvně pro svoje nejspíš poněkud divné chování. Ta neznámá se chápavě usmála a představila se " Tak to chápu" usmála se " Já jsem Teressa, ale všichni mi říkají Tess" představila se. " Kristin, ráda tě poznávám Tess." usmála jsemse na ní a pomalu jsme společně vyšli k hlavnímu vchodu do školy. " Jsi nervózní?" zeptala se mě před vstupem do třídy, cestou jsme zjistily, že jsme spolužačky. " No myslím, že to nejhorší mám už za sebou." odpověděla jsem " Tak to se pleteš, protože to nejhorší je školní oběd a ten tě teprve čeká!" převedla můj strach na vtip a tím spláchla veškeré napětí a my jsme vysmáté vstoupily do třídy.
     " Ahoj Tess." mávala na Teressu nějaká dívka ze zadní lavice. Zamířily jsme k ní a proto mě také pozdravila "Ahoj." řekla trochu překvapeně, protože vůbec netušila kdo jsem. " Ahoj, jsem Kristin. Jsem tu nová." vysvětlila jsem. Z Isabel se vyklubala docela vtipná dívka, která nemá problém prosadit se v kolektivu, je krásná a to je její velké plus. " Dobrý den posaďte se." pozdravil profesor, který vešel do třídy. Došla jsem až k němu a předala jsem mu své papíry. " Výborně, slečna Wilsnová je novou studentkou. Vítejte u nás... Díval jsem se na Vaše výsledky z předchozího studia. Měla jste skvělé známky... Takže slečno Wilsnová, prosím posaďte se vedle slečny Marksové." otočila jsem se a ze třetí lavice na mě mávla dívka, která vypadala přímo nenadšeně z toho, že s ní mám sedět. Profesor vykládal látku a mně se zdály minuty až příliš rychle ubíhající. Celý den utekl až moc rychle.
    Co se to tu děje? Pomyslela jsem si, když jsem se blížila ke svému autu, které bylo v obležení spousty lidí. Parkuju na zákazu nebo co? A pak mi to došlo, můj moderní a krásný, ale ovšem velmi drahý sporťáček se nejspíš nehodí do mojí image o normální středoškolačce.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama