Narozeniny!

18. května 2010 v 18:22 | Lucy |  Fan-fiction
Zase jedna krátká povídka o Stmívání. Je smyšlená a nevyjadřuje žádnou skutečnou osobu nebo událost :D :D xD  

   Projížděla jsem zrovna městem, když mi zazvonil telefon. " Prosím?" řekla jsem do sluchátka a při tom jsem nazastavila auto. Moje reflexy jsou víc než dobré. " Neměla by jsi brát telefon, když řídíš." zasmála se do telefonu Alice " Tak mi nemáš volat, když víš, že řídím." odpověděla jsem jí vesele. " Dobrá, dobrá. Příště si to budu pamatovat. Jenom ti chciříct, že za žádnou cenu nesmíš přijet domů dřív než za hodinu.!" řekla teĎ už vážně a to mě zaujalo. " Proč? Co se děje?" zeptala jsem se, protože Alice mluvila vážně, jako kdyby na tom závisel něčí život. " Nevyptávej se! Je to překvapení, lae pamatuj si, že tě sleduju.!" řekla výhružně a já jsem se musela zasmát, protože Alice je schoplná všeho, když si něco umane. " Dobrá, tak já ti slibuji, že nepřijedu v nejbližší hodině domů. A kde je Edward?" zeptala jsem se, protože jsem doufala, že on by mohl být tu dobu se mnou. " Nevím. Někde lítá." řekla a zavěsila. Hmm, takže Edward v tom má taky prsty. Jinak by mi řekla, kde je..

    " Tak jo, vcházím dovnitř." řekla jsem před domem, aby Alice měla čas mě v případě, kdybych šla brzy zastavit. Nikdo se neozval, a tak jsem vešla. " Všechno nejlepší!" řekli najednou a já jsem zůstala překvapením stát ve dveřích. " Co?" zeptala jsem se naivně. " No máš narozeniny. Dneska je to sto let, co jsi mezi námi." připomněla mi a začala se smát. " Všechno nejlepší lásko." popřál mi Edward a políbil mě. " Nechte si to na potom." zakňoural Emmet. Všichni se začali smát a tak jsme se k nim museli přidat. Celý pokoj byl změněný. Byla tu spousta vůní z okvětních lístků, které byly rozmístěny v mísách v pokoji. " Je to nádhera Alice." poděkovala jsem jí, když mi přála. " Vážně? Vážně se ti to líbí?" zeptala se, ale musela to vědět. " Ano, je to úžasné. Děkuji." zopakovala jsem a objala jí.

   " Taak a teď náš dárek." řekl Emmet a z jeho pohledu jsem poznala, že to určitě bude nějaká legrace, protože Emmeta bych mohla přirovnat ke hravému dítěti. " To jsem tedy zvědavá." řekla jsem a všimla jsem si, jak Edward vyprskl smíchy, když si nejspíš přečetl jeho myšlenky. " Mám se bát?" zeptala jsem se, ale on jenom zakroutil hlavou. " Moje milá, stydlivá sestřičko.." začal narážkou na můj lidský život " Jsem si jistý, že můj dárek tě potěší. Abych to nezdržoval tady je." podal mi obálku, která se zdála prázdná. " Opatrně jsem jí roztrhla a vyndala jsem nějaký foto papír. Byl obráceně, a tak jsem fotku otočila. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, když jsem uviděla mojí fotku z dob, kdy jsem ještě byla člověk. Byla to fotka z tělocviku, kdy jsem musela jít hrát tenis spolu s Mikem Newtonem. Byla to momentka, na které bylo jasně vidět můj vyděšený výraz, který prolýnala rudá barva tváří a překvapený a bolest vyjadřující výraz Mika, který dostal mou tenisovou raketou do hlavy, když jsem se snažila odrazit míč.
   
    " Kde jsi to vzal?!" zeptala jsem se šokovaně. Jsem si jistá, že tam nikdo nefotil. " Moje malé tajemství sestričko. Mimochodem takovejch podobnejch mám ještě pár.." usmál se vítězně. " Alespoň už víš, co dostaneš za dalších sto let.!" zasmál se a já jsem se k němu musela přida. To jsem tedy skutečně zvědavá, co dalšího tam ještě může mít...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolikátý/á jsi?

Zjisti to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama