Nepřemožitelní 3.část

29. května 2010 v 11:00 | Lucy |  Fan-fiction
    Posadila jsem se na židli, ale necítila jsem žádnou úlevu. Mohla bych stát hodiny bez hnutí, ale byl to takový zvyk z lidského života.
"Je to už dávno, byla to doba mého prvního století upírského života." začal Aro vyprávět. "Tehdy jsem potkal upírku, která měla neuvěřitelné schopnosti. Dokázala předpovědět budoucnost, ale ne jenom krátké předpovědi. Předpovídala budoucnost na staletí dopředu." pokračoval a já i Alex jsme poslouchali jeho plynulé a zajímavé vyprávění. "Jmenovala se Ariana a byla mocná upírka."

"Vím, kdo jsi Aro." řekla mi, když jsem k ní přišel. "Jsi upír s velkými ambicemi. Jsi silný a dokážeš ostatní přesvědčit o svých plánech, ale něco ti schází." řekla a podívala se na mě tím nejzvláštnějším pohledem. Nikdy jsem neviděl takové oči, jaké měla ona. Její oči nebyly rudé, přestože pila lidskou krev, tak nebyly rudé, ale byly tmavě purpurové.
"A co mi schází?" ptal jsem se jí.
"Copak to nevíš?" divila se " Ve tvé budoucnosti vidím velkou moc, ale nebude trvat věčně. Voltera je místo, které bude tvým sídlem a spolu se dvěmi bratry budete nejsilnější a nejmocnější rod." objasnila mi mou budoucnost a potom se zarazila. Byla ztuhlá a já jsem jí chytl za ruku a uviděl jsem obličeje. Byl to obličej dívky a chlapce. Nevěděl jsem, co to znamená, ale ona mi to objasnila.
"Viděl jsi jejich obličeje, to ti pomůže v jejich hledání." řekla a podívala se mi do očí. 
"Ale kdo to byl Ariano? Proč je mám hledat?" ptal jsem se zmateně, protože jsem nikdy předtím netušil, že někdy někde bude žít někdo takový.
"Jsou to sourozenci. Velmi mocní a velmi silní, spolu neporazitelní. Jednou se zrodí a budou bojovat za svou vládu, protože oni jsou vládci upírů. Jejich moc bude nespoutatelná a nepřemožitelná.! Vidím je, jak vládnou spou s tebou a tvými bratry po boku. Budete velmi silní, ale pozor na to, aby je nenašel někdo jiný, protože oni mohou být přesvědčeni jinými stranami upírů. Slyšel jsi proroctví a teď odejdi! Brzy sem přijdou i jiní upíři, kteří budou chtít slyšet to, co jsem řekla tobě, ale já jim mohu říci jen část příběhu. Nesmíš zapomenout, že budou ti nejmocnější upíři světa a proto je budou chtít jistě zničit.!" dokončila svou řeč a já jsem odešel.

    Strnule jsem seděla, zdálo se mi, jako kdybych v jeho příběhu byla také, jako kdybych ho prožívala s ním. "Co se s ní stalo?" zeptala jsem se, když domluvil.
"Mocná Ariana byla zničena nedlouho potom, co jsem odešel. Ona to věděla a proto mi řekla o zrození těch nejsilnějších." řekl a upřeně se podíval na mě a potom na Alexe.
"Kdo jí zničil?" zeptal se Alex, ale já jsem odpověď tušila ještě předtím, než jí Aro řekl.
"Zničili ji ti, kteří chtěli vědět pravdu, jenž řekla mně. Dávné rody upírů se probouzí a hledají mocná dvojčata, ale je pozdě. Já jsem je již našel. Vy jste ti nejmocnější a nejsilnější z nás. Musíte se naučit svou sílu ovládat a bojovat za svůj rod.!" domluvil a my jsme se na sebe s bratrem podívali. To není možné! uslyšela jsem náhle ve své hlavě a rychle jsem se podívala na Alexe.
"Říkal jsi něco?" ptala jsem se ho, ale on jen zakroutil hlavou. Ale já jsem tě slyšela! myslela jsem si a v tu chvíli se na mě Alex podíval.
"To je nemožné! Slyším tvé myšlenky!" řekl a já jsem mu odpověděla, že i já slyším jeho. Zvláštní pocit vědět, že máš v hlavě ještě někoho jiného.. pomyslela jsem si.

    Čas plynul rychle a já i Alex jsme se učili zvládat naše schopnosti, které byly velmi mocné. Po nějakém čase jsme zjistily, že můžeme zablokovat čtení myšlenek a používaly jsme to, protože jsme chtěli mít soukromí. Další těžké a zdlouhavé cvičení bylo před námi a my jsme musely mít propojené mysli, protože to bylo důležité při soustředění. Jsi připravená? zeptal se mě Alex. Je to náš osud. Jistěže jsem. Odpověděla jsem mu a soustředila jsem se na to, abych kolem nás vytvořila svůj štít, který nepřekročí nic. Ani myšlenka a ani člověk nebo upír.

    Soustředila jsem se jen na to, že musím mít nás oba pod štítem. Uvnitř mě se vytvořil silný tlak, který jsem protáhla skrze mě a natahovala jsem ho do té doby, než jsem ho přetáhla i přes Alexe. V rukou mi pulsoval tlak, který mi říkal, že je všechno úspěšné. Můžeš. Jsi pod štítem. Poslala jsem mu zprávu přes myšlenky a cítila jsem horkost, kterou on cítil ve svých myšlenkách. Viděla jsem, jak se soustředí na to, aby kolem nás vše vzplanulo a po chvlíli se objevil skutečný plamen. Během chvíle bylo vše v plamenech a já jsem Alexovu moc držela svým štítem dost daleko od nás. Plameny nakousávaly můj štít, ale byl nepřekročitelný. Za dobu, kterou jsme ztrávily ve Volteře jako upíři jsme vytrénovaly své schopnosti natolik, že jsme schopní odolávat naším mocím navzájem.

   "Máte přijít k Arovi." oznámila nám Jane, kterou jsem nikdy neměla v lásce, protože si moc dobře pamatuji to, jak ublížila Alexovi, když byl ještě člověk. Pokývla jsem hlavou a vydaly jsme se za ním.
"Jsem rád, že jste se dostavily." přivítal nás a hned pokračoval ve zprávě, kterou nám chtěl sdělit. "Od dnešního dne za týden pořádáme bál na oslavu vašeho pobývání v upírské podobě. Je to již padesát let." připomněl nám a já jsem byla překvapena tím, jak rychle mi ta doba utekla. Ples? To bude jistě zábavné po takové době vidět někoho nového.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | Web | 29. května 2010 v 11:32 | Reagovat

Ahoj!Super blog!Včera jsem se konečně vrátila ze školy v přírodě!Mociny se omlouvám za reklamu!Prosím zajdi na můj blog a hlásni pro někoho.Díky.Petra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama