Stará láska.. 2. část

15. května 2010 v 19:32 | Lucy |  Fan-fiction
     Prudké zavrčení, které se ozvalo za mnou mi oznámilo, že to bude nejspíš jejich alfa. Otočila jsem se a uviděla jsem velkého vlka, který měl hnědou srst. I kdybych ho nikdy neviděla, tak jeho oči by mi řekli, kdo to je! Byl to Jacob. Neměla jsem o tom pochyby. Viděla jsem překvapení v jeho očích a skoro jsem slyšela jeho údiv. Zavrčel na ty vlky za mnou a oni po několikanásobném zakňourání zmizeli. Odběhl za strom a přeměnil se. Jako by neuběhlo sto let, ale jen den. Byl pořád stejný, tedy ne úplně, ale byl to on. Stáhla jsem svůj štít a podívala jsem se na něj. Byl dospělejší a krásnější, ale pořád to byl ten kluk, tkerého bavilo jezdit na motorkách a opravovat auta. " To je neuvěřitelné." vydechla jsem " Jak je to možné?" zeptala jsem se ho a přiblížila jsem se k němu opatrně. " Ahoj Bello." pozdravil mě a usmál se " Nezlob se, ale budu ti muset něco říct.. Hrozně smrdíš.!" řekl a chytl se za nos. Rozesmáli jsme se a prvotní napětí bylo pryč.

    Sedly jsme si na zem a povídali jsme si o tom, co se dělo za posledních sto let. Jacob se skvěle vyhýbal tématu Edward Cullen a jeho rodina. " Já pořád nemohu uvěřit tomu, že ty také nestárneš.. Myslela jsem, že je to jen dočasné, ale je to už sto let a ty jsi pořád stejný." řekla jsem překvapeně a nechápavě. " Máš pravdu je to sto let.. Dnes máš narozeniny, všechno nejlepší. Víš není to tak těžké. My vlkodlaci začneme stárnout až, když se do někoho otiskneme a já jsem se neotiskl..." vysvětlil jádro věci. " Když už jsi u těch vlkodlaků. Co to bylo? Vždyť tady to bylo vždy neutrální území ne? A jak jsem si všimla, tak oni nebyli moc rádi, že jsi tu zůstal sám.." řekla jsem své pochyby o jejich slově, že se budou držet dál. " Oni nemají na vybranou. Použil jsem hlas alfy, a tak musejí poslechnout, i když se jim to nelíbí.. A no, když jste odešli, tak jsme si zvětšily území." vysvětlil mi nepřívětivost dalších vlkodlaků. " Ach tak to potom ano.." odvětila jsem. " No, ale když jste se teď vrátili, tak mi zase zmenšíme své hranice přesně tak, jak to bylove smlouvě." řekl a viděla jsem, že z návratu upírů nemá moc velkou radost. " Nemusíš nic zmenšovat.." řekla jsem mu, ale on se na mě obořil, že musí, protože bude dodržovat smlouvu jeho předků. " Nemusíš, protože se nikdo nevrátil." řekla jsem mu tedy na rovinu. Zasekl se a bylo na něm značně vidět překvapení " A jakto, že jsi tu ty?" zeptal se opatrně. " Já.. Já jsem přijela sama. Už nežiji s Cullenovými." řekla jsem vyhýbavě. Nejspíš jsem vzbudila Jacobův zájem, protože se zeptal, kde tedy žiji s Edwardem. " Jaku, já už nejsem s Edwardem. Už spolu nejsme asi šedesát let.." zastavila jsem se, protože jsem o tom nechtěla mluvit.
    
    Nejspíš to vycítil, a tak zavedl hovor jiným směrem. " A jak dlouho tu chceš zůstat?" zeptal se a v jeho hlase jsem slyšela něco jako radost. " Já nevím.. Jak dlouho budu chtít. Mám dost času." usmála jsem se. Nejspíš ho to potěšilo a nabídl mi, abych šla s ním do rezervace. " Jaku, to je od tebe moc pěkné, ale já nevím jestli je to dobrý nápad. Mohl by jsi mít problémy, že si do rezervace vlkodlaků přivedeš upíra.." vyjádřila jsem své obavy, ale on mi řekl, že to nebude problém, a že je hloupost, abych si takhle na noc někde scháněla bydlení. Než to řekl, tak jsem si ani neuvědomila, že se setmělo. " Dobrá, ale jen pro dnešek. Nechci, aby jsi kvůli mně měl problémy." trvala jsem na svém a on tedy souhlasil. Přeměnil se do své vlkodlačí podoby a promluvil s ostatními vlky, aby jim oznámil skutečnosti. Z jeho gest jsem poznala, že se to ostatním nelíbí, ale on jako alfa měl právo něco takového udělat. Kývl na mě, abych za ním běžela a já jsem ho následovala do křoví vedle jeho domu. Dala jsem mu chvíli čas, aby se stihl obléknout a doběhla jsem za ním. Už na mě čekal a vešli jsme spolu do domu.

    Bylo to tu stejné, jak jsem si to pamatovala, akorát tu chyběl Jakův otec, který už zemřel. " Žiješ sám?" zeptala jsem, aby řeč nestála. " Jo, taky to podle toho vypadá." usmál se a poukázal na nepořádek, který vládne domkem. " Jaku, proč to pro mě děláš? Proč si zaděláváš na problémy?" zeptala jsem se, protože mě tahle otázka trápila. Nejdřív chvíli mlčel a pak si ke mně přisedl a začal povídat. " Víš já ani nevím. Když jsi odešla s Cullenem, tak jsem si řekl, že když jsi upír, tak v tobě není už nic, co jsem na tobě miloval." odmlčel se, aby se nadechl a odvrátil pohled. " A pak jsem tě viděl v myšlenkách kluků a slyšel jsem, co si říkájí. Chtěli tě zničit, protože si mysleli, že jsi zlá. Dostal jsem příšerný vztek a.. a taky strach, protože jsi to pořád ty. Ať si to snažím nepřipouštět sebevíc je to tak." dořekl pravdu a mně došlo, že mě pořád ještě miluje. Přes to všechno, co jsem mu udělala mě miluje.

    Možná, že jsem se tehdy špatně rozhodla, možná, že jsem Edwarda nemilovala víc než Jacoba, ale jen jsem si to namlouvala. Jediné co vím je to, že teď k tomu klukovi, který sedí vedle mě cítím víc než jen přátelství. " Jaku, ty jsi skvělí kluk. Mám tě ráda, ale nemůžu tě vystavovat nebezpečí své přítomnosti. Mohl by jsi ztratit svůj postoj mezi vlkodlaky a to všechno kvůli mně. Já musím jít.!" zvedla jsem se a chystala jsem se k odchodu, ale on mě chytil za ruku a zastavil. " Tohle jsem neudělal tehdy, ale nechci ztratit i svou druhou šanci." řekl a chytl mě kolem pasu. Věděla jsem, co chce udělat, ale nedokázala jsem se přemoci a zabránit tomu. Přiblížila jsem svá ústa k těm jeho a on mě políbil. Jeho rty byly horké a polibek úžasný. Můžu tohle ale udělat? Vždyť já jsem upír a on vlkodlak..

Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolikátý/á jsi?

Zjisti to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama