Stará láska.. 3. část

16. května 2010 v 13:13 | Lucy |  Fan-fiction
    Pozorovala jsem Jaka, když spal. Byl tak klidný a bezstarostný. Bylo téměř neuvěřitelné, že tohle může být skutečnost. Potichu jsem se vykradla z jeho pokoje a přešla jsem do obýváčku. Klučičí nepořádek tu byl znát všude, a tak jsem se rozhodla, že tu trochu uklidím. Začala jsem přerovnávat věci a když jsem použila svou upíří rychlost, tak jsem během chvíle pokoj krásně uklidila. Byla jsem ráda, že můžu udělat alespoň něco pro Jaka. Chápu, že on nemůže uklízet, protože nemá čas, když tu neustále někde pobíhá a kontroluje upíry. Přemýšlela jsem, že si doběhnu pro auto, ale nakonec jsem nikam nešla, protože jsem nechtěla zbytečně dráždit ostatní vlkodlaky, kteří zrovna hlídají okolí. Posadila jsem se na gauč a čekala jsem se až se probudí.

   Jacob měl vždycky tvrdé spaní. Jeho vyčerpání, které způsobovalo vlkodlactví mu zajišťovalo silný spánek. Ze zbytků zásob, které jsem tu našla jsem mu uvařila snídani. Možná, že právě vůně jídla ho probudila. " Ahoj." usmál se na mě rozespale. " Ahoj. Jak jsi se vyspal?" zeptala jsem se ho s úsměvem a naservírovala jsem mu na talíř omelety. Nebyla jsem si jistá kolik toho sní, a tak jsem udělala dostatečné množství jídla, protože co jsem si pamatovala, tak vždy snědl velkou spoustu jídla. " Dobře, díky. Ty vaříš?" zeptal se překvapeně. Rozesmála jsem se, protože si asi myslel, že když jsem teď upír, tak jsem zapomněla, jak se vaří jídlo. " No jasně, že jo. To se nezapomíná." řekla jsem mu a on se chápavě usmál, protože si nejspíš vzpomněl, že jsem Charliemu vždy vařila. " Jaku? Myslíš, že se tu můžu volně pohybovat? Já bych si potřebovala doběhnout pro auto, mám v něm věci.." vysvětlila jsem a on mi řekl, že mě k autu doveze.

    Když jsem ve svém autíčku přijížděla k Jakově domu, uslyšela jsem, jak se baví s ostatními vlkodlaky. " Jaku?! Vždyť je to upír!" vyšiloval jeden z nich. Upřímně jsem se jim nedivila, ale mrzelo mě, že tím Jake musí procházet. " Je se mnou, takže jí nechte na pokoji! Ona je jiná. Znal jsem jí ještě když byla člověk.." bránil mě i za cenu, že se rozhádá se svými bratry, jak si říkali. Vyšla jsem z auta a zamířila jsem k nim. Uviděli mě a s nenávistným pohledem odcházeli. " Mrzí mě to. Nechci, aby se pokazily tvé vztahy s ostatními." omluvila jsem se, ale on mě ujistil, že jsem nic nepokazila. Nevěřila jsem mu, ale snažila jsem se, abych na něj byla co nejvíce milá. Dělá toho pro mě tolik! Vešli jsme do domu, ale neměli jsme dlouho klid, protože se za chvíli přiřítil jeden z vlkodlaků a informoval Jaka o přítomnosti upíra. " Zůstaň tady Bello!" přikázal mi Jake, ale já jsem nechtěla. " Prosím! Je to nebezpečné. Někdo by si tě s ním mohl splést!" řekl a já jsem viděla strach v jeho očích a proto jsem přikývla. Přecházela jsem po pokoji a byla jsem hrozně nervózní, ta představa, že by se mu mohlo něco stát mě ničila. Také mě zajímalo, kdo je ten upír.

    Nemohla jsem to vydržet a rozeběhla jsem se do lesa, abych je našla. Běžela jsem a poslouchala jsem, co se kde šustlo, ale nic jsem neslyšela. Probíhala jsem les křížem krážem až jsem konečně uslyšela zvuky po boji. Nabrala jsem plnou rychlost a utíkala jsem tam, kde jsem tušila boj. Pro všechny případy jsem kolem sebe vytvořila štít. Vběhla jsem na prostranství mezi stromy a uviděla jsem, jak se velcí vlci perou s upíry. Byla to past! Bylo jich více než jen jeden. Prudké zavití, které jsem uslyšela vedle sebe bylo bolestné. Viděla jsem, jak se Jake, kterého bych kdykoli poznala zkácel k zemi po velmi tvrdém nárazu do stromu a také jak se upír s krvavě rudýma očima blíží k němu a chystá se ho zabít. Ne! To jsem nemohla dovolit. Stáhla jsem svůj štít a rozložila jsem ho přes Jaka právě v okamžiku, kdy se ho neznámí upír chystal kousnout. Pro vlkodlaky je náš jed smrtelný. Můj štít upíra odrazil a on se otočil, aby zjistil, kdo si dovoluje mu bránit v jeho počínání. " Ať jsi kdokoli jemu neublížíš!" řekla jsem skrz vyceněné zuby a skočila jsem po něm. Vztek, který mnou cloumal byl silnější než cokoli jiného a tak jsem ho dokázala zničit. Roztáhla jsem štít jen kolem Jaka, ale všimla jsem si, že se vytvořil i kolem ostatních vlkodlaků, nejspíš to je tím, že jsou propojení, a když jsem použila štít na alfu, tak to platí na všechny.

    Upíři, kteří ještě bojovali přestali a dali se na útěk, ale daleko neutekli, protože teď byla vlkodlačí převaha. " Jaku? Jsi v pořádku?" ptala jsem se ustrašeně vlka, který ležel na zemi a pokoušel se vstát. Kontrolovala jsem jestli na sobě někde nemá ránu, která by ohrožovala jeho život, ale už se zdál v pořádku. Kývl hlavou a vyrazil za ostatními. Zůstala jsem tam stát a čekala jsem, co se bude dít. Z dálky jsem slyšela radostné zavití, a tak jsem se vrátila zpět k domu. " Bells, řekl jsem ti, aby jsi tu zůstala.!" vynadal mi hned před domem, kde jsem na něj čekala. " A čekal jsi, že tě poslechnu? Tvrdohlavá jsem byla už jako člověk a to, že jsem upír na tom faktu nic nezměnilo." řekla jsem trochu podrážděně, protože mě štval jeho přístup. Štvalo mě, že nechce, abych mu pomohla..

Pokračování příště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 16. května 2010 v 13:43 | Reagovat

ještě bys ho taky kousla :-D

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 16. května 2010 v 13:51 | Reagovat

:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama