Stmívání trochu jinak..

14. května 2010 v 20:24 | Lucy |  Fan-fiction
Moje fantazie zapracovala a já jsem vymyslela krátkou povídku o Stmívání. Použila jsem některé informace z knížky, ale děj jsem hodně pozměnila. Snad se vám bude líbit :)
Tady je.. :)  

 S příšerným pálením a pocitem sucha v krku jsem se probudila na posteli, která se mi nyní zdála barevná jinak, než když jsem jí viděla naposledy. " To není možné." zamyslela jsem se, protože jsem si byla jistá, že byla bílá, zatímco teď mi přijde béžová, nebo spíš jako kdybych na ní viděla mikroskopickou špínu. Chytla jsem se za krk, protože mě v něm začalo pálit silněji. Otočila jsem se a uviděla jsem v křesla sedět Edwarda s hlavou opřenou v rukách. Díval se k zemi a i tak byl nádherný. Napůl člověk napůl bůh, i to pro mě tenhle úžasný upír byl. Teď už ale nejsem jenom já a on. Teď jsme my! Byly jsme spolu, milovaly jsme se. Je až nemožné, jak může tak obyčejný člověk jako já milovat tak šíleně. Seděl tak strnule, že jsem dostala strach jestli se něco nestalo. Zvedla jsem se a klekla jsem si před něj " Edwarde? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně a když ani na mou otázku neodpověděl zvedla jsem mu hlavu. V jeho očích jsem viděla bolest, žal, smutek a nenávist. Nebyla ale určená mně, zdálo se mi, jako když nenávidí sám sebe.
  
  " Edwarde co se stalo? Vidím na tobě, že se něco stalo.!" řekla jsem trochu podrážděně, protože jeho mlčení mě ničilo. " Udělal jsem něco hrozného. Měla by jsi mě nenávidět!" řekl znechucený sám sebou. " O čem to mluvíš? Tohle jsem chtěla! Chtěla jsem ti patřit. Neříkej takové věci." řekla jsem zoufale, ale i naštvaně, protože ničí tu krásu okamžiku. " Bello, " vzdychl " až zjistíš, co jsem ti provedl budeš mě nenávidět a přesně to si zasloužím.!" zopakoval. Nechápala jsem to, o čem mluví, ale nechtěla jsem věřit tomu, že bych někdy byla schopná ho nenávidět. " Bello, udělal jsem něco hrozného. Já myslel jsem si, že to mám pod kontrolou, ale spletl jsem se. Když jsme se milovaly neovládl jsem se... a prostě... ty a tvoje vůně. Tolik mě přitahuje a já jsem to nedokázal ovládnout. Není to omluva, ale udělám všechno proto, abych ti to vynahradil, ikdyž vím, že to nikdy nedokážu. Tohle se nahradit nedá.!" vyčítal si a omlouval se mi, ale já jsem pořád nechápala, co udělal a co se vlastně stalo.
    
   " Edwarde já ti vůbec nerozumím!" řekla jsem zoufale, ale on se na mě jen podíval utrápeným pohledem, chytl mě za ruku a odvedl k zrcadlu. " To není možné.." vydechla jsem, když jsem uviděla hnědovlasou dívku, která vedle dokonalého mladého muže vypadala jako bohyně. Byla krásná a její pohled byl překvapený. Přejela jsem jí od její postavy až po obličej, kde jsem narazila na krvavě rudé oči, které říkaly jediné " Máš hlad!". Všechno mi hned došlo, odskočila jsem od zrcadla, ale neodhadla jsem svou nově získanou sílu a uskočila jsem až na konec pokoje. " Neuvěřitelné." řekla jsem překvapeně. " Já nevím, jak bych se měl omluvit. Ne, pro tohle neexistuje omluva. Ponesu si svou vinu spolu s tvou nenávistí až do konce své věčnosti.!" řekl zdrceně, ale nesnažil se, aby to vypadalo, že mi hraje na city. Tohle jsem na něm milovala, byl vždy tak upřímný, nelhal mi.
    
    Stál tam a já jsem netušila, co bych měla říct, abych nějak ulevila jeho bolesti. Chtěla jsem mu říct, že mi to nevadí, ale jsem si jistá, že i když je to čistá pravda, tak on by mi neuvěřil, protože by si myslel, že to říkám jenom proto, protože ho miluji. Došla jsem až k němu a podívala jsem se do jeho utrápených očí. " Edwarde, já vím, že mi teď neuvěříš ani slovo, ale měl by jsi, protože jsem ti nikdy nelhala. Jsem příšerná lhářka a to dobře víš. Miluji tě." řekla jsem mu " Bello.." vstoupil mi do řeči " Nech mě to prosím domluvit." požádala jsem ho a on tedy počkal až domluvím " Nezlobím se na tebe, protože jsi to udělal. Já.. Jsem za to ráda, já vím, že si vážíš mé duše a nechtěl jsi jí takhle zničit, ale já si myslím, že jsi jí nezničil! Kdybych neměla duši nemohla bych cítit to co cítím a to nezměrnou lásku k tobě." dopověděla jsem své úvahy a objala jsem ho. Objal mě a já jsem ho políbila.
   
    V jeho náručí jsem se cítila bezpečněji, než kdekoli jinde na světě. Ačkoli nevím, jak tohle všechno vysvětlím Charliemu nebo kamarádům, jedno vím jistě. S Edwardovou pomocí dokážu být jako on. Dokážu přežívat jen na zvířecí krvi, dokážu, protože mám silnou motivaci. Nikdy nezklamu Edwarda, mamku, Charlieho ani Cullenovi. Nikdy nezklamu svou rodinu. Nikdy! 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama