Tajemství

20. května 2010 v 18:12 | Lucy |  Fan-fiction
   " Co je s tebou Lukáši?" ptala jsem se, když se spolužák a zároveň můj kamarád vrátil po dvoutýdenní nemoci opět do školy. Byl jiný. Takový zaražený, jako kdybymu pobyt ve třídě způsoboval bolest nebo tak něco. " Nic, co by se mnou mělo být?" zeptal se, ale věděla jsem, že se s ním něco děje. Byl roztěkaný a vypadalo to, jako kdyby se držel, aby něco neprovedl. Nebyl to první den, kdy byl takhle divný. Všimla jsem si taky, že jeho dřív jasně modré oči změnily barvu teď je měl mnohem tmavší. Zeptala jsem se ho na to, ale řekl mi, že je to zcela běžné a že mi to potvrdí každý doktor. Nesnažila jsem se po pravdě pátrat, ale vrtalo mi to hlavou.

    Všimla jsem si, jak mě z dálky pozoruje. Už se k nám nepřipojoval, když jsme chodily na autobus ani v jídelně s námi neseděl u stolu. Vždycky se někam vypařil, ale dneska jsem ho viděla, jak stojí za zdí. " Já dneska pojedu dýl, tak se mějte a zítra ve škole." rozloučila jsem se s partou a vrátila jsem se směrem k Lukášovi. " Ahoj." řekla jsem, když jsem ho našla, jak sedí na lavvičce. " Proč jsi nešel s náma?" zeptala jsem se ho, ale mlčel a díval se na zem. "Luky? Co je s tebou? Mně to přece můžeš říct." připomněla jsem mu, že ve mně má oporu a že to nemusí tutlat v sobě.

  Pořád mlčel, a tak jsem si k němu mlčky přisedla. Přemýšlela jsem, co bych měla říct, ale přestože se mi v hlavě rojily tisíce myšlenek, tak žádná z nich nebyla dobrá. Zkusila jsem to tedy na férovku. " Lukáši..já jsem si vyhledala na internetu, že podobné příznaky, které ukazuješ sedí na braní drog nebo jiných látek.. Bereš drogy?"zeptala jsem se přímo. Tohle ho probudilo zvedl hlavu a podíval se na mě svým utrápeným a teď dokonce překvapeným pohledem. " Drogy? Kéž by to všechno bylo takhle jednoduché.." postěžoval si, ale nic mi neobjasnil. Víc jsem z něj nedostala.. Ještě chvíli jsem tam s ním seděla, ale pak jsem se rozloučila a musela jsem jít na autobus.

   Večer, když jsem ležela jsem nad tím ještě dlouho přemýšlela, ale nemohla jsem si nijak jeho chování vysvětlit. Přehrávala jsem si obrázek, ve kterém seděl na lavičce a já jsem odcházela. Musel se zvednout taky, protože když jsem se otočila, tak tam už nebyl. Slíbila jsem si jedno.. Zjistím, co se s ním děje. Musím to zjistit, protože tohle není ten super kluk, který byl od prváku můj kamarád. Tohle je někdo jiný a já chci zpět toho kluka, který tu semnou byl skoro čtyři roky. Za těch zbývajících pár dní do maturit to zjistím!

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama