Srpen 2010

Dakota Fanning's Comfortable Kristen Kiss

30. srpna 2010 v 23:21 | Lucy |  News
Dakota Fanning trvá na tom že, líbání Kristen Stewart v jedné scéně ze svého nového filmu 'The Runaways' nebylo trapné, ale pohodlné.

Dakota Fanning shledává líbání s Kristen Stewart "komfortní".
16 let stará herečka spojila své rty s hvězda Twilight ságy ve svém novém filmu 'The Runaways' - v níž hrají rockerky Cherie Currie a Joan Jett - a přestože to byl její první ženský polibek, tak teenagerka trvá na tom, žeto nebylo nic trapného.
Řekla: "Bylo to trapné? Když se cítíte kolem sebe pohodlí a nemáte příliš velké zábrany, je to, když chcete být nejlepší. Cítím se velmi pohodlně s Kristen."

'Nine Lives' herečka, -  která vystřelila ke slávě ve věku pouhých sedmi let  'I Am Sam ' - také trvala na tom, že je to pohodlné, ale díky přísným křesťanským rodičům, kteří když viděli film,  tak i přes jeho dospělý charakter zakázali, aby v něm účinkovala, než vyroste.

Vysvětlila: "Chtěla jsem udělat jiný druh filmu, protože stárnu a moji rodiče neměli vůbec pochybnosti o projektu. Myslím, že všechno bylo v pohodě, protože je to skutečný příběh. Moje máma tam byla na place po celou dobu. Můj táta to viděl na festivalu Sundance a nebyla jsem opravdu nervózní, protože jsem to dělala už od svých šesti let, takže byl zvyklý, že mě viděl v různých situacích. Můj táta říká, že když sledoval film, tak ani nevěřil tomu, že jsem to já, protože jsem vypadala tak odlišně a Cherie je tolik jiná, než já v reálném světě."
sak

Věříš v přátelství?

28. srpna 2010 v 23:39 | Lucy |  Everything
Ahoj,
jak se máte? Moje nálada je dneska nějaká mizerná, možná je to tím, že mám angínu, ale nevím.
Vzpomínám.. Na dobu, kdy jsem chodila na základku a všechno se zdálo tak hrozně jednoduché a obyčejné. No, teď půjdu do druháku a jednoduché není vůbec nic.
Pamatuju si, jak jsme si s kamarádkama slibovaly, že se uvidíme, že se musíme scházet... No, ten kdo řekl, že nic netrvá věčně, tak měl asi pravdu. Nechtěla jsem tomu věřit, ale je to tak. Po skončení základní školy jsme se všichni rozutekli do jiných míst a začali jsme žít nové životy. Našli jsme si nové přátele a zapomněli jsme na to, že pro nás kdysi byli tolik důležití i jiní. Lidičky, které jsme znali na základce. :-(
Nejsem sobec, když bych občas byla ráda, kdybych mohla jeden den, alespoň jeden den být znovu na základce? Spolu s těmi ostatními lidmi, které jsem vlastně ani tolik nemusela, s otravnými učiteli, které jsme nesnášeli, uřvanou třídní, fyzikářkou, která nám naháněla hrůzu...
Čas je prý léčitel, ale není právě čas taky zloděj, který nás okrádá o vzpomínky, památky? Já vím, každý bychom si to něco měli uchovat uvnitř sebe, ale jde to napořád? Na začátku prázdnin jsem napsala kamarádce ze základky sms, jak se má a co dělá. Do teď se mi nedostalo odpovědi.
Druhé, podotýkám, že bývalé kamarádce, jsem nenapsala, protože mi tolik ublížila, tak moc mě zradila, že jsem jí to nemohla odpustit a přetrhala jsem všechny kontakty s její osobou.
Do třetice všeho dobrého, vida, v tomhle případě to platí, protože tahle kamarádka je ta jediná, se kterou jsem v kontaktu. Chodíme spolu pařit a smějeme se. Jsem za ní ráda.
Važte si přátel, které máte a každého okamžiku, který prožíváte, protože nic netrvá věčně...  :-(
Lucy

Camp rock 2 :-)

22. srpna 2010 v 12:39 | Lucy |  Songs
Ahojky,
dneska jsem sna Disney Chanelu uslyšela tuhle krásnou písničku. Nejdřív vám jí ukážu v originále a pak si určitě poslechněte českou verzi, kterou nazpívala Ewa Farna s Janem Bendigem. :-)





Myšlenkové pochody...

22. srpna 2010 v 12:33 | Lucy |  Everything
Ahojky,
jak se máte? Já docela fajn. :-)
Opět jsem zprovoznila blog a rozhodla jsem se, že začnu pořádnou změnou, tedy změnou layoutu. :-) Tenhle je sice hezký, ale už je okoukaný, několik dni budu bloudit po stránkách a hledat inspiraci. :-)
Co vy? Máte nějaké známé, kteří dělají layouty? Nebo je děláte dokonce vy?
Jestli jo, tak mi prosím nechte komentík a já se tam kouknu. :-)
Díky
Vaše Lucy

Nepřítel, či rádce?

21. srpna 2010 v 10:07 | Lucy
Téma týdne je strach...
Napsala jsem krátkou básničku, která mě na toto téma napadla. Snad se Vám bude líbit.

Co je vlastně strach?
Je to pocit,
který nás před něčím varuje?
Nebo je to myšlenka,
která nás od něčeho zrazuje?

Je to vzduch anebo věc?
Je to volnost, nebo klec?
Kdo nemá strach a kdo se bojí?
Zvládne někdo i obojí?

Otázka se k další přidá,
strach, přátelé, to je věda!
Přítel, ten ti ruku podá,
pomůže, ví, kdy je třeba.

Na strach není žádný lék,
nebát se, to je fakt sek!
Každý bát se trochu musí,
neb za život nic nezkusí.

Můj závěr je ten, že každý člověk by se měl přiměrěně bát, protože i strach o lásku, rodinu, přátele, to vše nás posiluje. Bez strachu bychom byly slabí a zranitelní. Strach se nesmí přehánět, ale rozhodně to není naše slabost.
Vaše Lucy